Když se řekne pohyb a děti, představím si přirozenost, radost a maximální "mezinebemzemí" levitaci v totální autenticitě.
Krok za krokem jak čas běží, pozoruji na tanečním sále, ale i hřištích a sportovištích různé "nepřirozenosti", tlak na tělíčka, uzemnění dříve než později.
Tedy opravdu....brzy a pomalu a jistě koordinační oříšky v běžných přirozených archaických vzorech vidíme kam se podíváme.
Proč doopravdy tomu tak je, úplně nemám vypozorované. Ale vše nasvědčuje tomu, že v dobrém úmyslu chceme vše uspěchat.
Když mám tu příležitost a na tanečním sále nebo pohybovém studiu mi svěří rodiče to nejcennější - svoje dítě, pak kromě užít si hudbu, tanec a spolučas a prostor, cítím velkou zodpovědnost za právě tu "levitaci". Jinými slovy co nejdéle udržet překrásnou přirozenost v pohybu, která nám je dána a děti mi to stále připomínají.
Po zkušenostech svých od dětství, na vlastních dětech a x dětech, které mi prošly rukama chtě nechtě zastavím pohled na nožkách, kouknu na záda a dále temperament a výše zmíněnou koordinaci. Přirozeně to přiletí mému oku a to vyšle signál mému mozku. Poprvé jsem si vždycky řekla: ...tak tohle pro svoje děti nechci.
Jde se vrátit "to" do původního stavu. Postupná osa nožek od chodidla ke kyčli, funkční chodidlo pomalu a jistě, uprostřed vycentrovaná mobilní kolína, lordoza, ale ne hyper, hybnost v kočičce, koordinace v chůzi a běhu atd. Všechno to bych si přála pomalu ve svém čase pro děti. A tak mezi hrou na babu a tanečními kroky po kruhu vyzkoušíme zvedat balonky nožkou, při tréninku provazů a rozštěpů lehce stabilizujeme kyčle při hře s joga bloky, během gymnastiky zařadíme malinko zvířátek a pohlídáme loketní jamky a ramínka, při tanci a obtížnějších choreografiích přemýšlíme o středu těla a stojné noze jako pevném kmeni tak, aby ručky a nožka druhá byly "free" a jak se říká "na dechu". Tedy?...mohly tančit, hýbat se, žít svobodně.
A ano... pak zkusíme vnímat zem, uzemňovat se ve smyslu stability a jistoty země a dokonce pohybu směr dolu, tedy k podlaze a kontaktu s ní, zvířátkové "flow", "válení se" na podlaze, tanec na podlaze, kde tělo splyne se zemí a pak se obratně koordinovaně zvedne nebo navnímá parket skrze "uzemnění", chodidlo, tep a rytmus. Navnímání práce s chodidlem a jeho částmi a zároveň maximální improvizace s brilantní technikou směr rytmus, tep, gradace, tempo a další pro duši a tělo "jídlo a pití".
Tři věci, které nám z ráje zůstaly!
Děti jsou největším pohybovým učitelem, radostí a návratu k sobě jak se dnes říká. Není mi lhostejné vůbec, jak můj pohyb zformuje jejich tělíčka. Díky tomu jsem nekonečným studentem pohybu a tance. Soulad krásy duše a těla. Minimum je maximum a naopak.
Chceš zkusit dětskou lekci? Pojď tudy: 👉 https://www.ditakandlova.com/tanec-deti-pripravka-1
📷 JiříSvobodaPhoto
Comments