Píše se rok 2001 a sedím v letadle do Madridu. Z Madridu přestup metrem na Atochu (vlakové nádraží) a šup do vlaku směr Sevilla. 2,5h rychlovlakem krajinou tehdy neznámou. Dobrodružství, fascinace, trochu strach.
Večerní hodiny výstup na hlavním nádraží města Sevilla v Andaluzii. Bez mobilu, bez sítí s mapou a kufrem jdu hledat ubytování. Ubytování u paní jménem Carmen (jak teatrální) v jejím bytě, kde pronajímá jeden pokoj. Byt v centru města (tedy cesta tam pěšky z nádraží trnitá, poněvadž busy nedodržují žádný jízdní řád a nikdo nemluví ani Hello anglicky. A ani nechce - patrioti, štastní ve své zemi bez potřeby cestovat, učit se - rok 2001. Bydlení v překrásném centru Sevilly v patře bez výtahu s Carmen, která kouří a není příznivcem velkého úklidu. Noc všelijaká a ráno znovu s mapou v ruce úzkými a spletitými uličkami Sevilly do ulice calle Sol, kde se nachází škola tance a hudby Flamenca. Jediná škola, která v měsíci únoru otevírá nový kurz tance uprostřed roku. Vzhledem k tomu, že jsem student, můžu si dovolit odletět pouze o prázdninách. Jak je známo, v létě je v Seville přes 40 stupňů a nedá se tam jít na ulici natož tančit. Život začíná až po17h. Já, ale potřebuji využít každou chvilku. Jedu tedy o jarních prázdninách.
V Seville tou dobou ráno 4 stupně, v poledne 20 a večer 4. Taneční škola bez klimatizace a anglicky mluvícíh lektorů. Začínám v 10h technikou a pak choreografií. Tentokrát Farrucou. Tancem, který původně tančili pouze muži. Dnes už to tak není. Samozřejmě. Zvědavost byla silnější než rozum. Po trénincích oběd a bloumání městem, které spí - siesta. Mě ve dne spát nebaví a už vůbec ne v Seville, kde můžu procházet kolem Rio Grande (až ke Columbovu vejci) nebo na druhém břehu tradiční a starou Trianou. Flamencovou čtvrtí se vším všudy. Nakonec jsem si domluvila soukromé lekce hry na cajon s úžasnou kapelou Puerto flamenco. Čas siesty jsem odteď trávila v Trianě a Andresem učitelem. Dopledne tedy rytmus a hudba nohama, odpoledne rukama. Všude hudba, všude jazyk, všude tanec. Nikde nikdo s kým můžu mluvit. Kdo mi poradí a pomůže. Sama s tancem a hudbou. La vida intensiva de baile. Jak výživné pro mě tehdy.
Tento model jarních prázdnin mi vydržel s pravidelností až do narození prvního syna. A k němu přibyl Jerez de la Frontera, Granada, New York a Los Angeles. Amerika naopak vždy v létě. Tanec, hudba občas běh, koncerty a komunity.
Ano vzala jsem si studentskou půjčku a sama splatila. Ano občas jsem riskovala. Postupně se učila jazyk a poznávala místní. Jít do akce za svými sny a každý den vstát na zvuk budíku a v horku/zimě jít na trénink nebo hrát.
V Čechách zpět jsem trávila čas ve škole nebo divadle. Každý rok krok za krokem konzistentně bez velkých plánů, ale také bez zastavení. Nádech výdech a start! ...🚀
LONG STORY SHORT ✌🏻
VŠECHNO NEJ V NOVÉM ROCE 2025 a opravdový Start vám přeji. ❤️
コメント